Příměstský park Soutok chce rozšířit říční nivu, přilákat nové populace zvířat a podpořit diverzifikaci ekosystémů

Mezinárodní tým architektonických ateliérů NORMA (Česko), EMF (Katalánsko/Španělsko) a PARETO (Francie) pracuje na studii Příměstského parku Soutok, která navazuje na soutěžní návrh uveřejněný letos v dubnu. Architekti spolupracují s řadou odborníků, mimo jiné také s terénním botanikem a krajinným ekologem Janem Albertem Šturmou, který je spoluautorem publikací Planeta Praha či Divoká příroda Prahy a jejího okolí.

Jaká je krajina na území chystaného Příměstského parku Soutok pohledem Jana Alberta Šturmy? A jak se může změnit?

Soutok Berounky a Vltavy je ikonickým místem středních Čech, hraničním místem několika krajin, kultur, a okraj velkoměsta. Soutoku dosahuje každá řeka v odlišném stavu: Vltava jako spíše průplavný kanál v hlubokém skalnatém kaňonu, Berounka jako polodivoká řeka s povodňovou dynamikou, bobry a štěrkovými náplavkami.  Park na Soutoku proto spíše rozvíjí potenciál Berounky, charakter Vltavy je bohužel (z pohledu ekologie) fixován lodní dopravou a stávajícími přehradami.  Plochá niva, která začíná u hospody Tornádo u původně trampské osady Pumpahoma, se radikálně odlišuje od okolních krajin: na západ na ni ostře navazují teplomilné doubravy Českého krasu, na jih stoupají Hřebeny, a na východ prudké stráně hradiště Závist. Niva soutoku je však již dlouho zemědělskou krajinou, i když plnou fragmentů luhů, slepých ramen, mokřádků a starých průlehů. Vysokou hodnotou území je pak tok Berounky, který má na středočeské poměry unikátně zachovalý charakter, řeka zde tvoří štěrkové náplavky, na kterých hnízdí vodní ptáci a roste nízká vegetace vrb, permanentně ohryzávaná bobry. Filozofie ekologického designu příměstské parku na soutoku pramení právě zde: chceme rozšiřovat říční nivu a podpořit diverzifikaci říčních ekosystémů...

(celá tisková zpráva je v příloze)